Proměny vlasové módy v Československu 60. let
Šedesátá léta 20. století byla v Československu obdobím významných společenských a kulturních změn, které se výrazně projevily i v oblasti módy a osobního stylu. Vlasová móda prošla během této dekády pozoruhodnou transformací, odrážející měnící se postoje společnosti k individualitě a sebevyjádření. Uvolnění politického klimatu v první polovině 60. let umožnilo větší příliv západních vlivů, což se projevilo i v experimentování s novými účesy a styly. Tento trend byl však násilně přerušen událostmi Pražského jara a následnou normalizací, která přinesla určitý návrat ke konzervatismu. Přesto změny, které se v oblasti vlasové módy odehrály během tohoto desetiletí, zanechaly trvalou stopu v československé pop kultuře a kolektivní paměti.
Kadeřníci v Československu se museli rychle přizpůsobit novým požadavkům zákazníků. Začali experimentovat s novými technikami stříhání a stylingu, které jim umožňovaly vytvářet módní účesy inspirované Západem. Populární se staly například tzv. “babetky” - vysoko vyčesané drdoly, které nosily ženy různého věku.
Symbolika dlouhých vlasů u mužů
Jedním z nejvýraznějších trendů 60. let byly dlouhé vlasy u mužů. Tento styl, který se do Československa dostal především díky vlivu beatníků a později hippies, byl pro mnohé symbolem svobody a revolty proti establishmentu. Mladí muži, kteří si nechávali narůst delší vlasy, byli často označováni jako “máničky” nebo “vlasatci”.
Dlouhé vlasy se staly předmětem generačního konfliktu a často i represí ze strany autorit. Některé školy a pracoviště zakazovaly mužům nosit delší vlasy, a policie někdy dokonce prováděla násilné stříhání vlasatých mladíků na ulicích. Tento fenomén se stal námětem několika československých filmů z té doby, jako například “Starci na chmelu” (1964) nebo “Lásky jedné plavovlásky” (1965).
Experimentování s barvami a střihy
Šedesátá léta přinesla také větší odvahu experimentovat s barvami vlasů. Zatímco v předchozích dekádách bylo barvení vlasů považováno za něco, co dělají především starší ženy, aby zakryly šediny, nyní se stalo módním doplňkem pro mladé. Populární byly především světlejší odstíny - platinová blond, ale i pastelové barvy jako růžová nebo modrá.
Co se týče střihů, vedle již zmíněných “babetek” se u žen prosadily také geometrické střihy inspirované Vidal Sassoonem. Tyto precizní, ostře řezané účesy perfektně ladily s módou minisukní a OP artu. U mužů se kromě delších vlasů objevily také střihy inspirované britským mods stylem - krátké, pečlivě upravené účesy s výraznou ofinou.
Vlasová móda jako odraz společenských změn
Proměny vlasové módy v 60. letech nebyly jen otázkou estetiky, ale odrážely hlubší společenské změny. Experimentování s účesy bylo projevem touhy po individuálním sebevyjádření a odmítnutí konformity 50. let. Zároveň to byl způsob, jak se mladí lidé v Československu mohli cítit součástí širšího mezinárodního hnutí mládeže.
Vlasová móda se stala i politickým tématem. Dlouhé vlasy u mužů byly často vnímány jako projev nesouhlasu s režimem, zatímco konzervativnější účesy byly spojovány s loajalitou k systému. Toto napětí se ještě prohloubilo po potlačení Pražského jara v roce 1968, kdy se dlouhé vlasy staly ještě výraznějším symbolem odporu.
Vliv médií a populární kultury
Významnou roli v šíření nových vlasových trendů hrála média a populární kultura. Československá televize sice byla pod přísnou kontrolou, ale filmy a hudební pořady přesto přinášely obrazy nových účesů do domácností. Časopisy jako Vlasta nebo Mladý svět pravidelně informovaly o nejnovějších trendech ve vlasové módě a přinášely návody, jak těchto účesů dosáhnout v domácích podmínkách.
Velký vliv měly také československé filmové a hudební hvězdy. Zpěvačky jako Marta Kubišová nebo Helena Vondráčková se svými účesy staly vzorem pro mnoho mladých žen. U mužů to byli například členové kapely Olympic nebo herec Pavel Landovský, kteří svými delšími vlasy inspirovali mnoho následovníků.
Návrat ke konzervatismu v období normalizace
Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné období normalizace přinesly určitý obrat i ve vlasové módě. Režim se snažil potlačit projevy “západního dekadentství”, včetně extravagantních účesů. V oficiálních médiích se začaly opět prosazovat konzervativnější styly.
Přesto underground a alternativní kultura 70. let nadále využívaly vlasovou módu jako formu tichého protestu. Dlouhé vlasy u mužů zůstaly symbolem nesouhlasu s režimem, i když jejich nositelé často čelili diskriminaci a obtěžování ze strany autorit.
Dědictví 60. let v současné vlasové módě
Ačkoliv vlasová móda 60. let byla do značné míry potlačena normalizací, její vliv přetrval a v různých formách se projevuje dodnes. Mnoho současných kadeřníků a stylistů se inspiruje účesy této éry, ať už jde o geometrické střihy nebo experimenty s barvami.
Zároveň svoboda v oblasti osobního stylu, kterou 60. léta přinesla, zůstává důležitou hodnotou i pro současné generace. Možnost vyjádřit svou individualitu prostřednictvím účesu, která byla v 60. letech tak revoluční, je dnes považována za samozřejmost.
Vlasová móda 60. let v Československu tak zůstává fascinujícím příkladem toho, jak zdánlivě povrchní aspekty kultury mohou odrážet hlubší společenské změny a konflikty. Účesy této doby nebyly jen otázkou estetiky, ale staly se symbolem generačního konfliktu, touhy po svobodě a individuálním sebevyjádření v době politických turbulencí.
