Právní úprava veřejných sbírek v České republice

Historie právní úpravy veřejných sbírek

Právní regulace veřejných sbírek má v českých zemích dlouhou tradici sahající až do období Rakouska-Uherska. První ucelenou právní úpravu přinesl zákon č. 117/1901 ř. z., o pořádání veřejných sbírek. V období první republiky pak platil zákon č. 306/1920 Sb., o veřejných sbírkách. Komunistický režim veřejné sbírky značně omezil a podřídil státní kontrole.

Po roce 1989 nastala potřeba nové právní úpravy reflektující demokratické poměry. V roce 2001 byl proto přijat zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách, který je s několika novelizacemi platný dodnes. Tento zákon vymezil základní pravidla pro pořádání sbírek a stanovil dozor krajských úřadů nad jejich průběhem.

Klíčové prvky současné právní úpravy

Zákon definuje veřejnou sbírku jako získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel. Sbírku může konat pouze právnická osoba se sídlem v ČR nebo obec či kraj.

Důležitým prvkem je povinnost oznámit konání sbírky příslušnému krajskému úřadu, který vydává osvědčení o jejím řádném oznámení. Zákon stanoví náležitosti oznámení včetně určení účelu sbírky a způsobu jejího provádění. Sbírku lze konat na dobu určitou (maximálně 3 roky) nebo neurčitou.

Právní úprava vymezuje povolené způsoby provádění sbírky, mezi něž patří shromažďování příspěvků na bankovní účet, sběracími listinami, pokladničkami, prodejem předmětů, prodejem vstupenek či složením hotovosti do pokladny. Nově je umožněno i provádění sbírek prostřednictvím mobilních aplikací.

Ochrana dárců a transparentnost

Zákon obsahuje řadu ustanovení na ochranu dárců a zajištění transparentnosti sbírek. Pořadatel musí vést průběžnou evidenci o příjmech a výdajích sbírky a po jejím ukončení předložit krajskému úřadu vyúčtování. U sbírek na dobu neurčitou se vyúčtování předkládá každoročně.

Důležitým prvkem je omezení nákladů spojených s konáním sbírky, které nesmí přesáhnout 5 % z celkového hrubého výtěžku. Tím se má zabránit zneužívání sbírek k jiným účelům. Zákon také stanoví informační povinnosti vůči přispěvatelům, např. povinnost informovat o účelu sbírky při její propagaci.

Krajské úřady mají pravomoc provádět kontrolu průběhu sbírky a nakládání s jejím výtěžkem. V případě zjištění porušení zákona mohou sbírku zakázat nebo pozastavit. Za přestupky hrozí pořadatelům pokuty až do výše 500 000 Kč.

Praxe a aplikace zákona

Zákon o veřejných sbírkách se v praxi osvědčil jako funkční nástroj regulace této oblasti. Umožňuje pořádání širokého spektra sbírek od lokálních až po celorepublikové. Zároveň poskytuje dostatečné záruky pro dárce a omezuje riziko zneužití.

Některé aspekty zákona však bývají kritizovány jako příliš restriktivní, zejména omezení okruhu pořadatelů pouze na právnické osoby. To komplikuje situaci např. neformálním občanským iniciativám. Diskutuje se také o potřebě aktualizace zákona s ohledem na nové technologie a formy fundraisingu.

V posledních letech narůstá počet veřejných sbírek, což svědčí o rostoucí filantropii české společnosti. Významnou roli hrají i velké charitativní sbírky celostátního charakteru, jako je Tříkrálová sbírka či Světluška. Ty přispívají k rozvoji dárcovské kultury v ČR.

Budoucí výzvy a trendy

Právní úprava veřejných sbírek bude muset reagovat na nové trendy ve fundraisingu, jako je crowdfunding či peer-to-peer fundraising. Diskutuje se o potřebě větší flexibility při pořádání krátkodobých a menších sbírek.

Výzvou je také regulace přeshraničních sbírek v rámci EU či sbírek pořádaných ze zahraničí. S rostoucí digitalizací vyvstává otázka efektivního dohledu nad online sbírkami a prevence podvodů v této oblasti.

Lze očekávat snahy o další zvýšení transparentnosti sbírek, například zavedením centrálního registru či povinným zveřejňováním detailních informací o hospodaření. Zároveň bude třeba hledat rovnováhu mezi regulací a podporou rozvoje filantropie a občanské společnosti.

Právní úprava veřejných sbírek v ČR tak zůstává dynamickou oblastí, která bude i nadále předmětem odborných i společenských diskusí. Její kvalita a efektivita má přitom zásadní význam pro rozvoj neziskového sektoru a kultury dárcovství v naší zemi.